Josef Duchan


Profile

The pictures by Josef Duchan give us an opportunity to peak into his concept of union of visual work: elements are radically fragmented to tiniest pieces and then integrated back to a super-complex unit. It is a kind of picture moulding by fractal geometry. The elements have rich colour and formal structure but under the flood of detail we can feel more global, freeing big form. We have a feeling as if the formally structured wholeness of the world could be observable not only in detail but also in its comprehensive fullness. The author knows he does not have to tell the usual stories of perception of the world; since the representative role of abstract forms allows him to be free of emotional and epic burden. Although he does not retreat and insists on his view, his pictures have a unique status in the Czech art scene.

doc. PhDr. Jana Ševčíková, Academy of Fine Arts in Prague

Práce na papíře Josefa Duchana, které poprvé představujeme v rozsáhlejším výběru a jako samostatnou, markantní vrstvu jeho technicky i technologicky do široka rozkročené tvorby, jsou výmluvným příkladem dvojdomosti autorova uměleckého naturelu. Na jedné straně se do nich propisuje důkladná průprava ze studií u Vladimíra Kokolii i jeho rozsáhlá restaurátorská praxe a z druhé strany se v nich fixují unikající vjemy a reakce vnímající bytosti na okolní svět. Vjemy a reakce, které přes všechnu zručnost nelze udržet pod kontrolou. Jako by Josef Duchan byl technicky školeným médiem, které nám přináší zprávu nikoli ze záhrobí, ale ze skutečného i virtuálního světa, který atakuje všechny smysly dnešního člověka vzájemně se rušícími vzruchy a podrážděními.

Série dvanácti velkých kreseb, které pod názvem Totemy vystavuje autor poprvé, představuje specifickou přechodovou fázi. Původně textové taháky pro restaurátorské zkoušky se staly výchozím materiálem pro kresebné zásahy a barevné strukturování plochy. Celkovým vyzněním jsou stále ještě velmi blízko obrazům Josefa Duchana, které tvořily základ jeho posledních výstav, ale v detailech se rozpojuje matrice a kresebný zásah. Slova i po scelení kresbou a barvou paradoxně získávají autonomii a akt kreslení, který je jakoby výplní mezi nimi, mluví sám o sobě. Právě v těchto velkých plochách se uvolňuje energie, kterou Josef Duchan zužitkovává v přímém přenosu, ve velkém množství menších kreseb z posledních let. A částečně v některých kresbách čistě textových.

Autor tedy opouští záchytnou síť, která v podobě geometrického rozvrhu plochy držela po několik let pohromadě celek, a poddává se aktu kreslení jako částečně řízené a částečně afektivní činnosti. Vychází vstříc použité technice a podkladovému materiálu, ale zároveň je popírá. Horror vacui jako emblém Duchanova díla tak na sebe již nebere podobu sítě vyplňované do posledního místa dalšími a dalšími detaily, ale má povahu (jakkoli dlouhého) okamžiku, v němž na ploše vyvstává seismografická mapa zachycených a vzájemně se až k nerozlišitelnosti prolínajících vjemů, anebo optická senzace pomalu schnoucích vrstev.

Tvorba Josefa Duchana vzniká mimo proudy současného umění a jenom těžko k ní hledáme paralely u klasiků starší generace. Není ani pro, ani proti. Nemá směr určovaný vědomím dějin (umění), ale ani ho nepopírá. Jako senzitivní subjekt umělec reaguje v nekonečné smyčce zpětné vazby na základní výzvy tvůrčího procesu. Všechno vnímá. Nic nevysvětluje. Kreslí.

Marek Pokorný, květen 2018

Concentration on a grandiose plan

As a part of Intuition exhibition by Josef Duchan

The advantage of Josef Duchan’s work is its elusiveness, unclassifiability. It rebels against comparison, quick conclusion and therefore encourages a deeper insight. It needs time, it needs observation and in fact, it needs the viewer’s undivided attention. Who can manage that today?

We named the exhibition Intuition which could seemingly indicate that the author creates under an unknown agreement with his subconscious. Yet, that would be misleading. According to a dictionary, intuition means suddenly acquired knowledge or a decision which is not driven by conscious reasoning but by irrational certainty. However, we can say that Duchan’s decision, accompanied by a sense of clarity, has its reasons. Marek Pokorný, a theorist, described the author as “a technically trained medium which brings us a message not from the beyond but from the real and the virtual world.”

Apparently, Josef Duchan is indeed such a medium. His head is a source of structures spreading into infinity which he neatly records, seeks and reads important messages in them sometimes or, by contrast, he allows them to run freely. He is moving from abstract unconscious sketches to concrete images or vice versa at other times.  

Although we discuss paintings, the fundamental medium for the author is still the drawing: the obsessive trajectory of many lines and points creates an ultimate dense colourful structure. In the past, it created symmetrical or otherwise meritorious patterns in Duchan’s paintings as if he in a single painting zooms in a sample of complex organic net under a microscope. He often inserts realistic details in the abstraction in order to prevent the viewer’s eye from sinking into the depths. Nowadays, he is carried away by an interplay of head-hands-heart and in a rather gestural prints he travels by colours over the underlay. Where various materials become the underlay except painting canvas, as it is tying by its aesthetics. Josef Duchan paints on billboards cut to pieces or he carves his lines into a solid board which prevents a plain gesture. A slower pace as well as selected materials and technique should keep the artist to some extent under control. Hence the artist sets limits to his own intuition, he adds to the burden so that he “does not fly away” towards a manneristic ornament.

Gradually, his exceptionally diverse work (there are couple dozen small-format sketches alone created in a week’s time and the author keeps sketching even in a dark cinema) begins showing an increasingly stronger focus on a grandiose plan. A plan which will never be attainable in art and to which only some can at times come close.

At the beginning of the 20th century, Walter Benjamin predicted that humankind is going to outlive its culture and that humanity’s heritage will be put aside for a minimum value to a pawnshop, one piece after another, to get a “current” small coin in return. A hundred years later, it is important to note that we made different arrangements  and some efforts to make grandiose plans did not disappear and are reflected in work of more and more generations of artists, including Josef Duchan.

Lenka Lindaurová

Josef Duchan